"1 am" nálada

8. března 2015 v 21:28 |  my diary
Už deset minut sedím s notebookem na klíně a sama se hádám se svým schizofrenním já, o čem mám napsat tento článek. Do uší mi hraje Marina and The Diamonds - Lies, ale jelikož dnes internet nějak hapruje, tak poslouchám prvních třicet sekund už asi po patnácté, což mi alespoň zajistí stoprocentní zapamatování depresivních lyrics, které se v tomto světě označují lidé jako "cool" a "hipsta".
Po finálním odhodlání psát o tom, jak nevím, o čem mám psát, jsem dostatečně líná na to otevřít Word a nakonec píšu celý tento článek do Google Translate, kam si píšu své random poznámky vždy, permanentně si je nechám přeložit do angličtiny a pak si onen překlad pročítám a přemýšlím o všech chybách, které tento překládač udělal.
Bohužel moje naivní očekávání, že mi po napsání prvních dvou odstavců napadne, co mám psát, se nevyplnila a tak se opět snažím zajímavě okecat další odstavec. O čem je zatím tedy celý článek? O ničem.
Opět přepnu na Facebook, projedu celou zeď a poté, co mi zas a zas nic nenapadne, se rozhodnu tento hodně nucený článek napsat jako deníček.
Máte vždy taky takový pocit, kdy si uvědomíte, že Váš život nemá smysl a ani k tomu v blízké budoucnosti nesměřuje? Já osobně mám návaly této určité nálady kolem deváté hodiny večer, v tu chvíli mi vždy začne docházet, jak nejsem naučená na následující den do školy, nemám udělané úkoly, které budu stejně dohánět o přestávku před tím daným předmětem. Jako poslední se ve mně probudí pocit, že nemám žádný sociální život... Jak si to teď pročítám, tak vlastně jediná má chyba, co zde naleznete, je ona devátá hodina. Uznejte, kdybych napsala "jedna hodina ráno", nabralo by to na dramatičnosti, čímž bych docílala perfektního dojmu a spoluprocítění.
Aby jsem vysvětlila psaní o své, řekněme, "1 am" náladě, měla bych jí právě teď, je neděle, přesně 21:12, to je ideální čas propadnout "jako depkám", které s opravdovými depresemi nemají nic moc společného. Ale proč jsem teď happy a píšu tohle? Protože mám prázdniny, což je pro mě něco jako úlevné "hallelujah" s hlasovým rozsahem Mariah Carey a choreografií Beyoncé. Uznejte, není lepší pocit, než jít spát s vědomím, že další den nebudete zaspávat a následovně se spožděním dobíhat autobus.
V deníčku by se kromě jiného mělo psát, co ten dotyčný člověk v ten dotyčný den dělal. Když o tom přemýšlím, byl to můj klasický "nemám, co dělat" den. Ráno jsem vstala a sledovala televizi a editovala videa a jedla a pila a jednou vyšla ven, aby nikdo neřekl, že si neužívám konečně jarního počasí.
Takže dneska bych toto "emotivní" "vylévání" "srdce" radši ukončila, jelikož otázky přisedících znějící "Co to píšeš?" mi už alarmují, že psaní slohů do Google Translate je víc jak nápadné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 8. března 2015 v 21:35 | Reagovat

tak si prázdniny užij:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama