Březen 2015

"To do" seznam

14. března 2015 v 14:13 my diary
Už asi půl roku se snažím sama sebe dokopat k nějaké změně mého života k lepšímu. Tedy, můj výraz "život k lepšímu" znamená ve větší míře víceméně jen to, abych začala sledovat seriál, který chci sledovat už asi rok a nikdy jsem se k tomu nedostala.
Proto jsem si o jednu hodinu literatury řekla, že si do svého "výtvarka & hudebka & člověk svět a práce & výchova ke zdraví (ve skutečnosti je VkZ jen sexuální výchova, která se přikrášlila tak, aby to vypadalo na rozvrhu dobře)" sešitu napíšu seznam deseti bodů, které budu plnit každý týden.

1. Žít 5 dní ze 7mi zdravě.
-jelikož mám něco jako žaludeční reflux, tak nejím až tak nezdravě, jak to z tohohle bodu může vyznít, protože se mi po každém nezdravém jídle na styl fast food/brambůrky apod. udělá blbě a tak jako "nezdravé jídlo" spíše považuju čokoládu (i když je to nejlepší lék na dobrou náladu).

2. V úterý & sobtu se podívat na Teen Wolf.
-máme to můj oblíbený seriál, na který jsem viděla snad všechny fan videa, ale pořád jsem neviděla ještě ani jednu celou epizodu.

3. Přečíst min. 1 knihu za 14 dní.
-ne, že bych nečetla, jen je hodně knížek, co toužím přečíst a málo času.

4. Jednou týdně se naučit nový recept - zapsat do svého sešítku na recepty.
-chci se naučit vařit, alespoň něco, možná to napsat do kuchařky a pak z ní udělat best seller.

5. Udělat min. 1 týdně 1 video edit & vlog.
-z důvodu, že jsem za tento týden udělala asi 5 editů a 3 vlogy, usuzuju, že to bude nejmenší problém.

6. 1 týdně jít běhat.
-není to tím, že bych nechtěla běhat, ale bydlet ve městě, kde vás všichni znaj je těžký si jít na běh, zatímco by tě někdo neviděl.

7. Starat se o "Judžiho"/Tommy.
-aka můj dosud nenarozený papoušek.

8. Šetřit si peníze.
-v pondělí jsem si objednala kurz angličtiny v Londýně za 70 000Kč, který si budu muset platit ze svého účtu, tohle bude pro mě dost velký problém.

9. Každý den 10 minut relaxace.
-prý to pomáhá, říkají ostatní.

10. Stáhnout si všechny songy Lany Del Rey.
-znám od ní asi 20 písní a všechny jsou "fuckin awesome", takže bych tohoto fakt chtěla docílit.




"1 am" nálada

8. března 2015 v 21:28 my diary
Už deset minut sedím s notebookem na klíně a sama se hádám se svým schizofrenním já, o čem mám napsat tento článek. Do uší mi hraje Marina and The Diamonds - Lies, ale jelikož dnes internet nějak hapruje, tak poslouchám prvních třicet sekund už asi po patnácté, což mi alespoň zajistí stoprocentní zapamatování depresivních lyrics, které se v tomto světě označují lidé jako "cool" a "hipsta".
Po finálním odhodlání psát o tom, jak nevím, o čem mám psát, jsem dostatečně líná na to otevřít Word a nakonec píšu celý tento článek do Google Translate, kam si píšu své random poznámky vždy, permanentně si je nechám přeložit do angličtiny a pak si onen překlad pročítám a přemýšlím o všech chybách, které tento překládač udělal.
Bohužel moje naivní očekávání, že mi po napsání prvních dvou odstavců napadne, co mám psát, se nevyplnila a tak se opět snažím zajímavě okecat další odstavec. O čem je zatím tedy celý článek? O ničem.
Opět přepnu na Facebook, projedu celou zeď a poté, co mi zas a zas nic nenapadne, se rozhodnu tento hodně nucený článek napsat jako deníček.
Máte vždy taky takový pocit, kdy si uvědomíte, že Váš život nemá smysl a ani k tomu v blízké budoucnosti nesměřuje? Já osobně mám návaly této určité nálady kolem deváté hodiny večer, v tu chvíli mi vždy začne docházet, jak nejsem naučená na následující den do školy, nemám udělané úkoly, které budu stejně dohánět o přestávku před tím daným předmětem. Jako poslední se ve mně probudí pocit, že nemám žádný sociální život... Jak si to teď pročítám, tak vlastně jediná má chyba, co zde naleznete, je ona devátá hodina. Uznejte, kdybych napsala "jedna hodina ráno", nabralo by to na dramatičnosti, čímž bych docílala perfektního dojmu a spoluprocítění.
Aby jsem vysvětlila psaní o své, řekněme, "1 am" náladě, měla bych jí právě teď, je neděle, přesně 21:12, to je ideální čas propadnout "jako depkám", které s opravdovými depresemi nemají nic moc společného. Ale proč jsem teď happy a píšu tohle? Protože mám prázdniny, což je pro mě něco jako úlevné "hallelujah" s hlasovým rozsahem Mariah Carey a choreografií Beyoncé. Uznejte, není lepší pocit, než jít spát s vědomím, že další den nebudete zaspávat a následovně se spožděním dobíhat autobus.
V deníčku by se kromě jiného mělo psát, co ten dotyčný člověk v ten dotyčný den dělal. Když o tom přemýšlím, byl to můj klasický "nemám, co dělat" den. Ráno jsem vstala a sledovala televizi a editovala videa a jedla a pila a jednou vyšla ven, aby nikdo neřekl, že si neužívám konečně jarního počasí.
Takže dneska bych toto "emotivní" "vylévání" "srdce" radši ukončila, jelikož otázky přisedících znějící "Co to píšeš?" mi už alarmují, že psaní slohů do Google Translate je víc jak nápadné.

'bout me

7. března 2015 v 16:17
Tento blog je něco jako osobní deníček dívky s moc velkými sny na to, aby je všechny splnila, díky jejímu "už budu žít zdravě" životnímu stylu.
Polemizuje mezi svým vyspělým a ještě-je-mi-mentálně-pět já, což se projevuje v jejím vyjadřování, kde střídá slova jako (již zmíněné) "polemizovat" a "jéžiškote, to je ťuťu ňuňu". Když už jsme u jejího projevu, používá too much angličtiny v jejích deep slozích.
Život jí momentálně ovládá závislost na jiných za a) lidích, za b) knížkách a za c) zfilmovaných knížkách (pak tu je ještě top secret možnost d) podporování vztahů, které ještě vůbec vztahy nejsou a s největší pravděpodobností vztahy ani nebudou - tzv. shipping -, ona to ale popírá jedním z jejích nejpoužívanějších argumentů "JE TO PRAVÁ LÁSKA!")
Nejradši by měla jako domácího mazlíčka jednorožce, ale po dlouhém zkoumání a finálnímu závěru, že ho asi nesežene, se rozhodla smutek v nevlastnění jednorožce, přebýt koupí papouška, kterého ovšem (zatím!) nemá, jelikož se ještě nevylíhnul a dostane ho v, již 2 roky slibovaném termínu, "Na jaře".
Snaží se být hipster, ale po obarvení vlasů na fialovo-růžovou a její následnou alergickou reakcí na fialovou barvu na vlasy, dospěla k názoru, že to asi nebyl až tak dobrý nápad, proto vyházela celý svůj šatník a nechala si tam normální nestaré kousky a taktéž vymazala ony "hipsta" songy v jejím mobilu a vrátila se k emotional songům a hitparádám.
Jako správná internetová závislačka zde na internetu potkala i svou nejlepší kamarádku, jak ona ráda říká, z dalekých krajin (ve skutečnosti je to Slovensko, ale pššt).
Chodí spát v devět, ale když má rebelskou náladu, tak jde dokonce v půl jedenáctý!
Bojí se pavouků, temné magie, posednutí ďáblem a [jak by řekl Augustus Waters (PS: RIP)] zapomnění. Jen ještě čeká na svou Hazel Grace (v mužském podání, nejlépe s vyzáží Dylana O'Briena), co jí toto tvrzení vyvrátí.
Za životního hrdinu považuje svou rybičku, Skrblíka, která se dožila úctihodných 6ti let.